Friday, 15 September 2017

Recent Research - videos


Access to my Youtube channel videos:
Youtube channel Peter Buš | Computational Design | Research


Current Research Projects with linked recent publications


All research projects are accessible via Chair of Information Architecture at the ETH. The publications links are situated under each project section. You can briefly explore the projects via this link: 

http://www.ia.arch.ethz.ch/category/research/research/projects/



Saturday, 3 May 2014

Návrh na Kostel Seslání Ducha Svatého v Brně-Líšni s oltářní plastikou "Plameny Ducha" a monstrancí "Líšeňské Slunce"































Autoři: Peter Buš, Pavla Kačírková, Štefan Šulek,  spolupráce Martin Lupták .

Urbanistické řešení – širší vztahy
Navrhovaný objem kostela s věží a areál zázemí farnosti s domem komunity se z urbanistického hlediska organicky začleňuje do stávající zástavby sídliště Brno-Líšeň. Svojí objemovou figurou vstupuje do prostoru sídliště jako koherentní celek, který se podílí na vytváření nového veřejného prostoru náměstí s další předpokládanou budovou vyššího kulturně-společenského významu, např. typu kulturní centrum nebo galerie, která je v návrhu umístěná na pozemku městské části 5037/119 a tak z hlediska širších vztahů a dalšího rozvojového potenciálu území dotváří veřejný a kulturní společenský a duchovní prostor v místě. Nové náměstí se tak stává těžištěm společenského i duchovního setkávaní, které je definované především ve vazbě k navrženému kostelu a ke komunitnímu centru. Samotný prostor náměstí je ohraničen navrženou budovou kostela, hranou domu komunity s kaplí a hranou budoucí budovy kulturního centra, která objem kostela z hlediska doplnění urbanistické struktury a svojí polohou dostatečně vyvažuje.
Budova kostela je diagonálně umístěna na pozemcích 5037/30 a částečně zasahuje na pozemek 5037/34, na kterém je situován vstup do farního zázemí v 1 PP a nástupní schodiště na úroveň náměstí, tj. hlavní vstupní úroveň kostela v 1NP. Areál domu komunity je od prostoru náměstí odcloněn polopropustnou konstrukcí, která definuje hranici mezi veřejným a poloveřejným prostorem. Náměstí je od území nového plánovaného parkoviště opticky a pocitově odděleno veřejnou zelení.
Na náměstí dominuje samotná budova kostela, přičemž nástup k ní a její hlavní vstup je situován na její severovýchodní straně formou zužujícího se prostoru směrem ke vstupu.
Komplex navržených objemů s náměstím se tak stane novým sebe-identifikačním a signifikantním prvkem kulturně-společenského a duchovního života obyvatel na sídlišti Brno-Líšeň.

Architektonické řešení – idea obsahu a formy stavby kostela
„Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“ (Mat 21,42).
Budova kostela se svým navrženým půdorysným tvarem nepravidelného sedmibokého hranolu odkazuje na tuto citovanou stať z Matoušova evangelia a bere si z ní inspiraci, hledá jeho vyjádření v podobě obrazu. Číslo sedm jako symbol dokonalosti Boha a jako symbol sedmi darů Ducha Sv. se tak stává legitimním východiskem pro hledání obrazu hmotového řešení kostela. Centrálnost uzavřeného tvaru, jeho hladkost, zároveň pevnost, plnost a soustředěnost jsou určité vlastnosti, které je možné symbolicky vztahovat na objekt kamene. Vznikl tak pevný ohraničený tvar, pevný „uhelný kámen“, kterého každá strana má právoplatnou vyrovnanou významovou charakteristiku a symbolicky tak z každé strany světa soustředí a volá k sobě každého člověka.
Vstup do kostela je koncipován jako vysoká a zároveň úzká brána, kterou prochází člověk z vnějšího do duchovního světa. Přechází úzkou branou přes vysoký prostorový filtr, který se svou prosklenou střechou a plnými stěnami upřímuje pozornost jenom na vztah země a nebe. Člověk musí projít tímto prostorem a poté se ocitá ve velkoprostoru chrámu.
Centrální vztažení světa ve formě chrámového prostoru a jeho kosmický rozměr je významově ukončen a zároveň započat v duchovní symbolizované skutečnosti eucharistického Tajemství, kterým je sám Kristus zpodobněný ve Chlebě a který se proměňuje v těžišti objemu kostela, ve kterém je situovaná Mensa Domini. Je to ústřední motiv dispozičního i hmotově-prostorového řešení celého chrámu a kolem kterého jsou situovány všechny ostatní prostory (prostor pro matky s dětmi, chorus). Navrhovaný půdorysný tvar a těžiště mensy umožňuje zároveň koncipovat centrální rozmístění sezení pro lidi kolem ní v duchu II. vatikánského koncilu, tj. lid se účastní bohoslužby jako společenství kolem Stolu Páně – „Stolu Slova a Eucharistie“. Hlavní příčná půdorysná osa kostela začíná vstupem a končí svatostánkem, který je situován v ose, centrálně v čele liturgického prostoru.

Liturgický prostor
Oltář (Mensa Domini) je umístěn v průsečníků příčné a podélné osy hmoty kostela jako střed a těžiště chrámu, kterého centrálnost je podpořena kruhovým světlíkem ve stropě, který se vztahuje ve vertikálním směru k nebi. Mensa je pevný masivní kamenný prvek, srdce kostela s určitým kosmickým chápáním významového centra, kolem kterého se všechno točí a soustřeďuje. Svatostánek je v čele liturgického prostoru jako místo pro uložení Eucharistie v navrhované monstranci „líšeňské Slunce“, která se může stát novým prvkem duchovní sebeidentifikace věřících na sídlišti Líšeň. Součástí liturgického prostoru jsou pevné kamenné prvky ambonu a křtitelnice. Ostatní mobilní prvky bude možné libovolně měnit a doplňovat dle potřeb liturgie.
Truhlářské nábytkové prvky jsou do návrhu doplněny ideově referenčně, konkrétní a upřesněný návrh nábytku bude rozpracován v dalším stupni projektové dokumentace. Materiálové ponětí nábytku bude koncipováno použitím místních dřevin (tmavě matně olejovaný dřevěný masiv - dub) s minimálním tvaroslovím s přihlédnutím na maximální užitnost.

Výtvarné řešení interiéru kostela s ohledem na motiv patrocinia - Seslání Ducha Svatého
„Nezhášejte oheň Ducha“ (1 Sol 5,19).
Oproti vstupu po celé čelní oltářní stěně, která tvoří pozadí celého liturgického prostoru a prostoru chrámu je umístěné umělecké dílo - plastika „Plameny Ducha Svatého“. Jedná se o abstrahované výtvarné vyjádření symbolu sv. Ducha, v tomto případě je to symbol ohně jako přetrvávající síly působení Ducha svatého. Jednotlivé paprsky či jazyky plamenů prozařují celé společenství. Drama působení „jazyků“ je podtržena podporujícím světlem padajícím z nebe a světlo se tak symbolicky ale i dramatickým způsobem vylévá na přítomných v chrámu. Obraz ohně proměňuje vše, čeho se dotkne. Jeho síla není však pustošivá, ale právě naopak tvořivá a vybízející. Spolu s vystavenou Svátostí oltářní ve formě položené monstrance „líšeňského Slunce“ v ose chrámu na mense je tak drama symbolu sv. Ducha dokonale kompletní a tvoří spolu s plastikou jednotný koherentní významový celek. Symbol Slunce v monstranci – Kristus ve svátosti, který je zároveň i branou do nebe, na pozadí světla a ohně Sv. Ducha tvoří jednotu se vztaženou pomyslnou vertikalitou směrem k Otci. Světlo ohně v podobě symbolických plamenů, tvarově probleskujících v určitém rytmu tvoří ústřední výtvarný motiv celého prostoru. Plastika tvořená trojbokými tyčovými prvky je materiálově koncipovaná z barevného kovu.
Vizualita a výtvarné ponětí liturgického zařízení je tomuto symbolu sv. Ducha celkem podrobena. Jednoduché až prudérní tvarové řešení jednotlivých prvků liturgického mobiliáře jenom podtrhuje dramatičnost výrazu plastiky a tvarově se spíš upozaďuje, neutralizuje a elementarizuje.

Interiér kostela je doplněn o další výtvarné díla – obraz Panny Marie s dítětem – ikonickému symbolu v prostoru pro rodiče s dětmi a Křížovou cestou tvořenou 14 symbolickými obrazy kříže na zlatavém pozadí. Obrazové díla pokračují v abstrahované a redukované vizualitě vzhledem ke dramatičnosti a silnému výrazu ústředního motivu nástěnné plastiky, avšak pracují s ušlechtilýmimateriály typu plátkové zlato, nebo ušlechtilé povrchové patiny, kdy materiál sám o sobě je výrazovým prostředkem pro vyjádření posvátnosti obsahu, který zobrazuje.

Architektonické řešení zázemí farnosti a domu komunity
Zázemí farnosti a farní sál je situován v suterénu kostela. Zázemí je dostupné z prostoru kostela přímo točitým schodištěm. V případě nutné dostupnosti pro imobilní návštěvníky je sál přístupný z úrovně chodníku v 1 PP kostela, kde zároveň je přímý kontakt sálu s exteriérem formou prosklené stěny. Z této úrovně je zároveň přístup do zázemí kostela pro dodávku zásobování (catering apod.)
Část farního zázemí a dům komunity je situován v blízkosti hlavního vstupu do kostela na severní straně. Dům komunity je provozně oddělen od celku zázemí, je soukromého charakteru. Dům komunity a farní část (fara-zákristie, kanceláře se zázemím) mají společný polo-veřejný dvůr, který je možné využívat pro společné setkávání a užívání. Zákristie je v přímém dispozičním vztahu s předsíní kostela, kudy může vstoupit po příčné ose do prostoru chrámu slavnostní procesí.
Řešení komplexu zázemí a domu komunity je střídmé, jednoduché a funkční. Předsazená fasáda domu obepíná část areálu a tvoří komunikační, pocitový a optický předěl od prostoru náměstí.

Saturday, 1 March 2014

Architektonická tvorba ARCH[A] | Architectural Design ARCH[A] >>> resume
























Monday, 28 October 2013